Z historie Reiki

Příběh o znovuobjevení Reiki se traduje již po několik staletí:

na přelomu 17. a 18. století žil v Japonsku křesťanský duchovní Mikao Usui, který zasvětil celý svůj život učení „Obecné pravdy“. V roce 1822 po kázání na univerzitě v Kjótu za ním přišli dva studenti

a otázali se ho jakým způsobem  prováděl Ježíš zázraky uzdravení a jestli by on dovedl provést totéž. I přes to, že byl Usui znalcem bible, jak léčil Ježíš, nevěděl. Tato otázka v něm vzbudila touhu po objevení tohoto tajemství, odstartovala jeho životní hledání. Odjel z Japonska do Ameriky, aby při studiu na chicágské univerzitě získal odpověď. Ani po sedmiletém studiu a získání doktorátu z teologie však neodhalil to, co hledal. Odcestoval proto do Indie a studoval tam Svaté Písmo. Když ani tam neuspěl, vrátil se do Japonska, neboť si uvědomil, že Buddha konal stejné zázraky jako Ježíš.

Doktor Usui proto navštěvoval různé buddhistické sekty a dotazoval se mnichů, zda jsou schopni provádět tytéž zázraky jako Buddha. Buddhističtí mnichové mu však řekli, že se zaměřují na ducha a léčbu těla přenechávají léčitelům, neboť podle jejich představ jsou tělo a duch oddělené a oni považují za důležitější léčbu duše. V jednom zen-buddhistickém klášteře však zjistil, že tam umění léčení a uzdravení těla znali. Upadlo však v zapomnění, poté, co se jako v ostatních klášterech zaměřili na léčbu ducha. Doktor Usui požádal nejvyššího mnicha, aby mu pomohl v hledání. Byl přijat do kláštera a pod vedením svého představeného studoval posvátné spisy a sútry a seznámil se s učením Buddhy. Odpověď na svou otázku však ani v těchto spisech nenašel. Na radu svého učitele začal meditovat a to ho přivedlo ke studiu čínštiny a sanskrtu. A právě při studiu spisů jedné tibetské buddhistické sekty objevil konečně to, co považoval za klíč k léčbě. Vrátil se ke svému učiteli, aby se s ním o své poznatky podělil a aby společně meditovali. Během této meditace dostal doktor Usui vnuknutí, aby se vydal na posvátnou horu Kurijama poblíž Kjóta a na vrcholu hory se dvacet jedna dní postil a meditoval. Doktor Usui tuto pouť z Tokia na Kurijamu vykonal. Na vrcholku nalezl místo obrácené k východu, na které donesl jednadvacet kamenů. Každé ráno před východem slunce shodil jeden kámen z vrcholu, celý den se postil a meditoval. Jedenadvacátého dne se za úsvitu pomodlil a požádal Boha o osvícení. Jakmile shodil s hory poslední kámen, na východu se objevilo světlo, které se k němu stále přibližovalo a rozjasňovalo se. Usui se vyděsil a chtěl utéci, ale jeho vnitřní hlas ho uklidnil: „Hledal jsi jedenadvacet let, postil ses a meditoval jedenadvacet dní, modlil ses a prosil o osvícení. Teď bys chtěl utíkat?“ Usui odpověděl: „Ne, je-li světlo určeno pro mě, přijmu osvícení.“ Po té ho zalila vlna euforie a zdálo se mu, že se dostal do obrovské pestrobarevné duhy, z níž vyplouvaly zlaté, bílé, modré a fialové kruhy, v každém byl znak sanskrtu, se kterým se seznámil ve spisech tibetských mnichů. Hlas mu přikázal: „Nauč se tyto znaky, zapamatuj si je a nedovol, aby byly zapomenuty! To je klíč k léčení“. Když procitl, plný nadšení se vydal za svým učitelem. Při cestě si však poranil do krve nohu a sotva se jí dotkl, bolest i krvácení ustaly. Tak zjistil, že ve svých rukou má nástroj k léčení pomocí energie, kterou byl osvícen na hoře Kurijama. Se svým učitelem pak meditoval o tom, jak naložit s tímto darem, jak jej používat a rozvíjet. Na základě vnuknutí odešel do Tokijského království žebráků, kde sedm let od rána do večera léčil nemocné. I přes to, že se mu mnoho podařilo uzdravit a dát jim možnost řádného života, za nedlouho některé znovu potkal mezi žebráky, neboť neunesli tíhu odpovědnosti sami za sebe. Velmi zklamán doktor Usui ihned Království žebráků opustil a vrátil se do kláštera. Zde si uvědomil, že když léčil jen tělo a ne i ducha, dělal pravý opak toho, co buddhisté. Přijal proto pět duchovních zásad Reiki, které jej přivedly k tomu, aby vyžadoval po léčeném přijetí zodpovědnosti za své léčení na fyzické i duchovní úrovni. Doktor Usui pak vyučoval Reiki na japonských ostrovech až do roku 1893, kdy zemřel. V letech 1850 až 1893 kolem sebe shromáždil šestnáct dalších učitelů Reiki. Jedním z nich byl doktor Chudžiro Hajaši, který založil první Reiki kliniku v Tokiu. Když propukla druhá světová válka, zasvětil do této techniky i dvě ženy. Jednou byla Hawajo Takata, dcera japonských rodičů, ale občanka spojených států. Působila na Hawaji a v roce 1941 se stala Velkým mistrem. Než v roce 1980 odešla z tohoto světa, zanechala po sobě dvacet dva Mistrů Reiki. Dnes jsou na světě stovky Mistrů Reiki, kteří šíří povědomí REIKI a předávají svým studentům učení bezpodmínečné lásky vedoucí k uzdravení.